Městys Bobrová

Horní a dolní Bobrová spolu těsně sousedí, dělí je od sebe jen řeka Bobrůvka, protékající mezi oběma obcemi. Na Horní Bobrové mají svou radnici a svého starostu, na Dolní rovněž. I kostely jsou tam dva, jenomže na Horní je kostel farní, na Dolní jen filiální. Okolnost, že je fara na Horní Bobrové, a farář ve filiálním kostele jen občas přisluhuje, působila mezi obcemi vždycky řevnivost, jež se projevila při každé sebemenší příležitosti. Sousedi se často všelijak navzájem škorpili a škádlili. Šlo - li to jen trochu, nastrojili hned nějakou taškařinu. Napadení nemeškali a vraceli půjčku i s úrokem.

Co jednou Dolnobobrovští neprovedli! Bylo to v zimě. Mrzlo, jen praštělo. Za dlouhých zimních večerů je Dosti času na vymýšlení kratochvílí, a poněvadž občané za řekou byli tehdy právě rozdurděni na své sousedy, že se jim posmívali pro nepodařený pokus o zřízení pivovaru, ztropili jim na posměch podivnou věc. Farář měl kterési neděle konati služby Boží na Dolní Bobrové. Byl toho dne velmi krutý mráz, i oblékl si panáček na cestu velkou šubu. V sakristii ji odložil. Vystoupil na kazatelnu, nasytil farníky slovem Božím, odsloužil mši a chystal se k návratu. Svlékl bohoslužební roucho a shání se po šubě. Ale co to! Šuba pryč a pryč! Hledal s kostelníkem všude po sakristii, ale nadarmo.Taškáři mu ji někam dobře uklidili, aby se mohli pokochat na jeho rozpacích, až bude uhánět bez kožichu na Horní Bobrovou.

Farář poznal, odkud vítr fouká. Věděl, že by bylo marno se zlobiti a proto si jen povzdychl:"Tihle šuberáci!" Když upaloval v mrazu přes mostek na Horní Bobrovou, mnohý pár očí ho sledoval, a bylo z toho dole za řekou velmi dlouho veselo. Hornobobrovští však sousedům nic nedarovali zadarmo. Na oplátku začali je od té doby uctívati přezdívkou " šuberáci". To Dolnobobrovské velmi hnětlo i hledali příležitost , jak by se za to odvděčili. Brzy ji našli. Na Horní Bobrové odsoudili konšelé nějakého lotra na smrt. Poněvadž měli šibenici právě rozsypanou , obrátili se na konšelskou radu v Dolní Bobrové , aby jim povolila odsouzence popraviti na šibenici dolnobobrovské, jež stála v borovince , zvané Šibínek. Pochodili špatně . Dostali tuto odpověď:" Naše obec si postavila šibenici za své peníze pro své občany a jejich potomky a nikomu ji nepůjčuje a nepůjčí. Nechť si vaše obec postaví pro své lidi šibenici svou!" Jak byli Hornobobrovští spokojeni s odpovědí , se už neví.