Městys Bobrová

V úzkém údolí řeky Bobrůvky stojí malá kaplička. Tato prý tam stojí na památku padlých švédských vojáků. Švédové táhli přes Bobrovou a chtěli ji dobýt, v Bobrové se dlouho zdrželi a po čtyřech nedělích odtáhli k Vídni. Avšak na cestě je nepřátelské vojsko vrátilo a švédové tam byli pochováni. Tato kaplička je tam dodnes a místo se nazývá Boží muka. Nedaleko Bobrové je údolí, kterému lidé říkají Boží muka. V době třicetileté války bylo všude zle, lidé umírali hladem a morem. Tento hlad a mor neminul ani Bobrovou. Lidé si strouhali borovou kůru a tu jedli. Ale hlad byl stále větší. Lidé stále více a více umírali. Hřbitov byl již přeplněn, a proto byli mrtví pochováváni nedaleko Bobrové. Těm místům se dalo jméno Boží muka.

Dnes je v těchto místech kaplička. Okolo kapličky jsou pole, na kterých se ještě dnes vyorávají kosti. Tato pověst se zachovala až dodnes a Boží muka nám připomínají velký hlad a mor. Nedaleko Bobrové se rozkládají pole zvaná Bítovce. Na těchto polích byla za pradávných dob svedena velká bitva, která se dokazuje tím, že tam ještě dnes vyorávají staré meče, nože, ba prý se tam vyoraly i staré peníze. V té bitvě tam prý padla celá rodina Hajčmanova. Bobrovští občané postavili na tom místě veliký kříž. Na odbočce silnice k Brnu, kde se odděluje cesta do polí k Hájku, je samota " Moškvanka". Podle pověsti zde byli pochováni Rusové, kteří táhli zdejší krajinou a zemřeli buď otravou jedovatými houbami či schváceni nějakou nakažlivou nemocí. Tomuto by nasvědčoval žulový, velice pěkně pracovaný pomník, opatřený nahoře ruským křížem. Práce je velmi řemeslná a nese letopočet 1708.