Historie

Bobrovská pověst - Skála

Když se jde od Olešinek k Bobrové pěšinkou, která vede krásným údolím podél řeky a lesem, přijde se k velké skále, říkají tam U kostela. Podle pověsti prý tam šel z Olešinek nějaký mladík a uviděl tu skálu osvětlenou. Viděl kněze,jak slouží mši svatou, lidi vesměs již zemřelé v podobě, jak je znal za živa.

Číst dál...

Bobrovská pověst - Kámen

Za Horní Bobrovou se rozkládá velké pastviště, na němž je mnoho kamenů. Nad hřbitovem je velký kámen, na němž je vyznačena bosá lidská noha. Vypravuje se o tom, že tudy šla Smrt a udělala krok z tohoto kamene na hornobobrovský kostel, z něho na dolnobobrovský a odtud na Valy. Dále se již o tom nevypravuje. Pod tímto kamenem byl založen nový hřbitov, který býval dříve okolo kostela. Pověst o tom kameni se udržela podnes. Často si chodíváme měřit onu nohu.

Bobrovská pověst - Kaplička

V úzkém údolí řeky Bobrůvky stojí malá kaplička. Tato prý tam stojí na památku padlých švédských vojáků. Švédové táhli přes Bobrovou a chtěli ji dobýt, v Bobrové se dlouho zdrželi a po čtyřech nedělích odtáhli k Vídni. Avšak na cestě je nepřátelské vojsko vrátilo a švédové tam byli pochováni. Tato kaplička je tam dodnes a místo se nazývá Boží muka. Nedaleko Bobrové je údolí, kterému lidé říkají Boží muka. V době třicetileté války bylo všude zle, lidé umírali hladem a morem. Tento hlad a mor neminul ani Bobrovou. Lidé si strouhali borovou kůru a tu jedli. Ale hlad byl stále větší. Lidé stále více a více umírali. Hřbitov byl již přeplněn, a proto byli mrtví pochováváni nedaleko Bobrové. Těm místům se dalo jméno Boží muka.

Číst dál...

Back to Top