Historie

Slavní rodáci - brigádní generál Alois Kubita

Alois Kubita

Alois Kubita (25. ledna 1892 Bobrová - 6. července 1954 Praha) byl československý brigádní generál letectva a pilot. Působil v Royal Air Force jako zástupce divizního generála Karla Janouška a styčný důstojník československých zahraničních ozbrojených sil u RAF. Stál u zformování československých perutí a u československo-britské vojenské dohody z 25. října 1940.

Číst dál...

Historie městyse Bobrová

Bobrová je jedním z nejstarších sídel na Novoměstsku a založil ji pravděpodobně jeden z prvních kolonizátorů zdejší oblasti Přibyslav z Křižanova. Jeho zeť Boček z Obřan založil roku 1252 žďárský klášter a tomuto klášteru věnoval i desátky z Bobrové. Bobrová byla zřejmě již tehdy osadou roztroušenou po obou stranách říčky Bobrůvky. Část Bobrové zdědila sestra Bočkovy manželky Eliška. Její druhý manžel Hrabiš ze Švábenic se psal později "z Bobrové" a v Bobrové sídlil. Eliška pravděpodobně darovala tuto část osady (Dolní Bobrovou) žďárskému klášteru cisterciáků, zbývající část (Horní Bobrová) zůstala v majetku dědiců Přibyslava z Křižanova.

Číst dál...

Bobrovská pověst - Vo světýlkách

Klimšu syn ze dvorů chodil dom a pantáta muj ho vyváděl ke Klimšovýmu křížu. A dyš to přešli (Klimšu kříž), tak mu povídal Klimšu syn: Franc, tak dite dom, já už se nebojím! A von šel a dal si ruce takle dozadu, a chytlo se ho světlo. Tak to světlo šlo s ním furt až k vobrofskýmu rybníku k Sáce pod tu vrbu a pak se ztratilo.

Číst dál...

Bobrovská pověst - Šuberáci

Horní a dolní Bobrová spolu těsně sousedí, dělí je od sebe jen řeka Bobrůvka, protékající mezi oběma obcemi. Na Horní Bobrové mají svou radnici a svého starostu, na Dolní rovněž. I kostely jsou tam dva, jenomže na Horní je kostel farní, na Dolní jen filiální. Okolnost, že je fara na Horní Bobrové, a farář ve filiálním kostele jen občas přisluhuje, působila mezi obcemi vždycky řevnivost, jež se projevila při každé sebemenší příležitosti. Sousedi se často všelijak navzájem škorpili a škádlili. Šlo - li to jen trochu, nastrojili hned nějakou taškařinu. Napadení nemeškali a vraceli půjčku i s úrokem.

Číst dál...

Bobrovská pověst - Skála

Když se jde od Olešinek k Bobrové pěšinkou, která vede krásným údolím podél řeky a lesem, přijde se k velké skále, říkají tam U kostela. Podle pověsti prý tam šel z Olešinek nějaký mladík a uviděl tu skálu osvětlenou. Viděl kněze,jak slouží mši svatou, lidi vesměs již zemřelé v podobě, jak je znal za živa.

Číst dál...

Bobrovská pověst - Kámen

Za Horní Bobrovou se rozkládá velké pastviště, na němž je mnoho kamenů. Nad hřbitovem je velký kámen, na němž je vyznačena bosá lidská noha. Vypravuje se o tom, že tudy šla Smrt a udělala krok z tohoto kamene na hornobobrovský kostel, z něho na dolnobobrovský a odtud na Valy. Dále se již o tom nevypravuje. Pod tímto kamenem byl založen nový hřbitov, který býval dříve okolo kostela. Pověst o tom kameni se udržela podnes. Často si chodíváme měřit onu nohu.

Bobrovská pověst - Kaplička

V úzkém údolí řeky Bobrůvky stojí malá kaplička. Tato prý tam stojí na památku padlých švédských vojáků. Švédové táhli přes Bobrovou a chtěli ji dobýt, v Bobrové se dlouho zdrželi a po čtyřech nedělích odtáhli k Vídni. Avšak na cestě je nepřátelské vojsko vrátilo a švédové tam byli pochováni. Tato kaplička je tam dodnes a místo se nazývá Boží muka. Nedaleko Bobrové je údolí, kterému lidé říkají Boží muka. V době třicetileté války bylo všude zle, lidé umírali hladem a morem. Tento hlad a mor neminul ani Bobrovou. Lidé si strouhali borovou kůru a tu jedli. Ale hlad byl stále větší. Lidé stále více a více umírali. Hřbitov byl již přeplněn, a proto byli mrtví pochováváni nedaleko Bobrové. Těm místům se dalo jméno Boží muka.

Číst dál...

Back to Top